Můžete se podívat na pravidla a předpisy v jiných jurisdikcích.
Společnost poskytující platební služby musí získat licenci od Bank of Indonesia. BI Reg 22 rozděluje poskytovatele platebních systémů na poskytovatele platebních služeb a poskytovatele infrastruktury platebních systémů. Poskytovatelé platebních systémů jsou definováni jako banky nebo nebankovní instituce, které poskytují služby pro usnadnění platebních transakcí pro uživatele služeb. Mohou provádět tyto činnosti: 1) poskytování informací o zdroji financování; (2) služby iniciace nebo získávání plateb; (3) správa zdroje finančních prostředků; a (4) služby převodu peněz. Poskytovatelé infrastruktury platebních systémů jsou definováni v BI Rule 22 jako strany, které poskytují infrastrukturu, kterou lze použít k provádění převodů finančních prostředků jménem jejich účastníků. Poskytovatelé infrastruktury platebních systémů mohou poskytovat služby zúčtování nebo konečného vypořádání ve prospěch účastníků. Podrobné licenční požadavky jsou uvedeny v nařízení BI 23/6 pro poskytovatele platebních služeb a v nařízení BI 23/7 pro poskytovatele infrastruktury platebních systémů.1
BI Reg 22, BI Reg 23/6 a BI Reg 23/7 nyní omezují zahraniční vlastnictví poskytovatelů platebních systémů. Toto omezení bylo dříve omezeno na vydavatele elektronických peněz, příkazce, měnící poskytovatele, poskytovatele zúčtování a poskytovatele konečného vypořádání. Nebankovní poskytovatelé platebních služeb musí držet alespoň 15 procent celkových akcií, přičemž alespoň 51 procent těchto akcií s hlasovacím právem drží tuzemská strana nebo strany. Poskytovatelé infrastruktury platebních systémů musí vlastnit alespoň 80 procent celkových akcií a hlasovacích práv vlastněných místní stranou nebo stranami. Od těchto omezení zahraničního vlastnictví se upouští od stávajících poskytovatelů platebních služeb a poskytovatelů infrastruktury platebních systémů (tj. držitelů licence Bank Indonesia, dokud nevstoupí v platnost nová pravidla Bank Indonesia). Stávající poskytovatelé platebních služeb a poskytovatelé infrastruktury platebních systémů však musí svůj zahraniční podíl upravit, pokud v budoucnu dojde ke změnám v jejich podílu.1
BI Nařízení 23/6 a BI Nařízení 23/7 rovněž zvyšují požadavek na minimální kapitál pro nové subjekty žádající o licenci poskytovatele platebních služeb nebo poskytovatele infrastruktury platebního systému. Minimální kapitálové požadavky na poskytovatele platebních služeb se liší podle kategorie licence. Licence kategorie 1, která zahrnuje služby informací o účtu, iniciaci plateb, akviziční služby, služby otevření účtu a služby převodu peněz, má minimální počáteční splacený kapitál 15 miliard Rs. Minimální počáteční splacený kapitál pro licenci kategorie 2 zahrnující služby informací o účtu a služby iniciace a získávání plateb je 5 miliard Rs a licence kategorie 3 zahrnující služby převodu peněz a další činnosti definované Bank of Indonesia má minimální počáteční splacenou částku. množství. kapitál ve výši 500 milionů Rs pro držitele licencí, kteří neposkytují systém, který mohou používat jiní poskytovatelé platebních služeb, a 1 miliardu Rs pro držitele licencí, kteří poskytují systém, který mohou používat ostatní poskytovatelé platebních služeb. Bez ohledu na výše uvedené jsou všechny zahraniční investiční společnosti stále povinny mít minimální počáteční splacený kapitál ve výši 10 miliard Rs.1
Pro poskytovatele infrastruktury platebních systémů je minimální počáteční splacený kapitál 100 miliard Rs.1
Kromě toho BI Reg 22 spolu s BI Reg 23/6 a BI Reg 23/7 zavádí koncept běžného kapitálu. Běžný kapitál musí poskytovatelé platebních systémů doplňovat, pokud vykonávají činnosti platebního systému. Výpočet běžného kapitálu se u jednotlivých dodavatelů liší a není konkrétně specifikován v předpisech Bank of Indonesia. Očekává se, že poskytovatelé platebních systémů provedou sebehodnocení pro výpočet aktuálního kapitálu, ale Bank Indonesia provede konečné stanovení aktuálních kapitálových požadavků pro konkrétního poskytovatele platebního systému.1
Nařízení MOCI č. 5 z roku 2020 o soukromých poskytovatelích elektronických systémů ze dne 24. listopadu 2020, ve znění nařízení MOCI č. 10 z roku 2021 ze dne 21. května 2021 (MOCI Reg 5), vyžaduje, aby soukromí dodavatelé elektronických systémů (ESP) poskytli přístup do svých elektronických systémů nebo elektronických dat (1) oprávněným institucím pro účely dohledu a (2) úředníkům činným v trestním řízení k prosazování zákonů, zejména vyšetřování trestných činů, stíhání a soudních řízení vedených v Indonésii. Soukromý ESP je definován v MOCI Reg 5 jako jednotlivec, subjekt nebo člen veřejnosti, který provozuje elektronický systém. Elektronický systém je zde dále definován jako soubor elektronických zařízení a postupů, které slouží k přípravě, sběru, zpracování, analýze, ukládání, zobrazování, publikování, přenosu nebo distribuci elektronických informací. Jako takoví jsou soukromí poskytovatelé služeb ESP povinni poskytovat svá elektronická zákaznická nebo produktová data úřadům jako relevantním třetím stranám.1
Po vydání BI Reg 22 na konci roku 2020 vydala Bank Indonesia dvě prováděcí pravidla účinná od 1. července 2021, a to BI Reg 23/6 a BI Reg 23/7. U stávajících poskytovatelů platebního styku dochází ke konverzi licencí na základě nového režimu platebního styku v souladu s těmito pravidly.1
